Právě této otázce se věnoval odborný kulatý stůl, který 30. září 2026 uspořádal Institut Pallium. U jednoho stolu se sešli zástupci praxe, veřejné správy, odborných společností, zdravotních pojišťoven a dalších institucí, aby společně diskutovali o různých modelech koordinace péče, jejich přínosech, limitech i možných rizicích.
V České republice v současnosti vznikají a jsou pilotně ověřovány různé modely koordinace péče pro různé cílové skupiny a části zdravotního a sociálního systému. V úvodní části setkání proto účastníci představili několik z nich a porovnávali jejich základní parametry – cílovou skupinu, roli a činnosti koordinátora, kapacitu, požadavky na kompetence a vzdělání i možné systémové ukotvení.
Za představení a diskusi jmenovitě děkujeme:
Marian Rybář, Ministerstvo zdravotnictví ČR – Koordinátor péče v Komplexních onkologických centrech
Lenka Mikletičová, Ministerstvo práce a sociálních věcí – Dvě úrovně koordinace péče v Kraji Vysočina
Matěj Lejsal, Sue Ryder – Koordinátoři péče v domovech Sue Ryder
Jaroslava Šibravová, MPSV – Koordinátoři péče na ORP
Simona Heroutová, Diakonie ČCE – Program koordinované péče „Opora Diakonie“
Jan Šlajs, náměstek pro odbor úhrad OZP – Pohled na koordinaci péče z pohledu plátců
Monika Kofroňová, Institut Pallium – Koordinátor péče pro děti se život limitujícím nebo život ohrožujícím onemocněním a jejich rodiny
Navazující facilitovaná diskuse se pak zaměřila na to, kde mají jednotlivé přístupy společné jmenovatele, v čem se naopak liší a jak předcházet vzniku paralelních struktur či duplicit.
Cílem setkání nebylo najít jeden univerzální model koordinace péče, ale propojit zkušenosti z různých částí systému a hledat společné principy pro její další rozvoj. Klíčovou otázkou zůstává, jak koordinaci nastavit tak, aby byla skutečnou pomocí pro neformální pečující a současně dlouhodobě udržitelným a funkčním řešením pro zdravotní a sociální systém.